Klokino
Klokino.
Muž jenž se bezhlavě zamiloval do šlechtičny.Jeho dětsví provázela samá smůla.Jako mali přišel o svého otce když se vydal na rybaření a tam ho zastihla bouře.Nikdy se už nevrátil.Matka ho opustila když byl eště v kolábce.Vyrůstal sám a živil se tím co ukradl.Jednoho dne se na něho však přeci usmálo štěstí.Dostal práci jako kuchař v jedné putice v království.A tak se to také stalo.Okno jenž vedlo z jeho kuchině na nádvoří bylo zamaštěné a skoro až neprůhledné.Jednoho dne však projížděl nádvořím kočár.Klokino se zastavil a přestal hrozna dávát pozor na rozvařenou drůbež v jeho hrnci.Otevřel mastné okno a vykoukl ven.Z kočáru vyšla krásná žena zkrášlená zlatými šperky a drahokami.Nesla se ladně po dlážděné ulici směrek ke stánku se šperky.Chvíli se jen dívala a posléze si vybrala jeden přívěšek.Klokino nemohl odthnout oči od její tváře.Jeho mastné vlasy mu padali do očí, ale on si jich nevšímal.Byl jak zhypnotizovaný.Najednou se žena ohlédla jeho směrem.Klokino okamžitě uskočil od okna a schoval se za kredenc.Slyšel jak pára stoupá z hrnce kde važil maso, uslyšel i, že žena přistoupila k oknu a nahlédla dovnitř.Byl stále chovaný.Potom uslyšel jak kráčí dál ulicí od jeho okna.Pomalu vstal a odebral se k oknu.Když tam došel viděl jak se dveře kočáru zavřeli a ten se rozjel směrem nahoru k zámku.Vyběhl z kuchině domu.Umyl se, oblékl se do těch nejhezčích šatů co měl a vyrazil k zámku.Tak žena ho tak okouzlila, že nemyslel na nic jiného než na ni.Bez dechu doběhl k zámku.Po cestě stačil eště uthnout jednu rudou růži.Pozoroval okna hradu.Světélka se tam jen mihotaly.Byl tam bál.Klokino si počkal až žena půjde sama zahradou.Tajně ji dal před cestu ruži a čekal co se stane.Žena ale jen ruži překročila a šla dál.Klokino se sklamáním v srdci a s velkou bolestí odcházel z hradu přešinou zpět do svého domu.Mezitím nastala noc.Jak šel sklíčeně cestou náhle ho zarazila tajemná zář před ním.Zastavil se a snažil se zaostřit na tajuplnou zář vycházející před ním.Světlo sláblo až rozpoznal, že před ním stojí ta šlechtična.Zalapal po dechu a rozklepal se.Uklonil se a zůstal v úklonu.To, že se před ním objevila ho úplně umlčelo.Uklonila se také a zeptala se ho jestli by nechtěl svůj život strávit po jejím boku.Klokino souhlasil jen přikývnutím,Nedokázal ze sebe vyplodit ani hlásku.Žena mu na to odpověděla, že díky tomu, že se stane jeho paní ho to bude něco stát.Klokino souhlasil se vším.V tu chvíli cítil ohromnou bolest v celé své hrudi.Bolest jenž mu svírala dech a dusila ho.Z té bolesti omdlel.Když se probudil zjistil, že mu narostli křídla.Porozhlédl se kolem a zjistil, že je někde v nějakém rozpadlém hradu.Žena nebyla nikde, opustila ho.OD té doby Klokino bloudí po světě a hledá ji, hledá svého temného anděla kterým dnes sám je.